Premonstráti

Roku 1126 nastupuje na Norbertovo místo v čele řádu jeho nejbližší spolupracovník Hugo de Fosses, který se r. 1128 stává opatem v Prémontré. Jeho hlavním úkolem bylo vtisknout řádu jednotnou strukturu. Do té doby tvořily jednotlivé komunity spíše samostatná společenství.

Hugo vytvořil jednotnou organizaci a strukturu řádu, řízeného pomocí Generálních Kapitul. V čele řádu stál generální opat, kterým byl až do Francouzské revoluce vždy opat v Prémontré (dnes je volený a sídlí v Římě). V Prémontré se jednou ročně pořádala Generální kapitula, na níž se projednávaly aktuální záležitosti řádu. V Hugově redakci vznikají první Stanovy, asi krátce po tom, co se stal opatem v Prémontré. Ve 13. století byl řád rozdělen na cirkárie (premonstrátská zvláštnost: spojení klášterů, u premonstrátů nazvaných kanonie, na základě regionálních nebo jazykových hledisek). Generální opat vykonával právní moc nade všemi cirkáriemi. Rozdělení na cirkárie se uplatňuje do současnosti, stejně jako základní prvky struktury řádu. Podobně jako v dějinách církve můžeme sledovat i v dějinách premonstrátského řádu období rozkvětu i úpadku a následujícího vzrůstu.

Největším rozmachem řádu bylo období do 14. století, kdy kláštery nejen počtem, ale i kvalitou svého života a svým působením přispívaly k prohlubování náboženského a kulturního vzrůstu svého blízkého i vzdáleného okolí. V 15. a 16. století dochází v řádu ke krizi, způsobené jak vnějšími (reformace, na našem území husitské války), tak vnitřními (úpadek života společenství, dosazování ne vždy vhodných představených, institut tzv. komendatárních opatů) příčinami. V 17. století získávají některé cirkárie práva Generálních kapitul, což mělo za následek oslabení centralizace řádu. Přesto až do poslední čtvrtiny 18. století lze hovořit o jeho stabilizaci. Během následujících desetiletí postihlo premonstráty rozsáhlé rušení klášterů: ve Francii se jednalo o násilnou likvidaci v době Francouzské revoluce (Prémontré bylo zrušeno 1790), v zemích habsburské monarchie o mnohdy necitlivé církevně-reformní zásahy Josefa II., na území Německa pak o sekularizaci v rámci válečných reparací v prvních letech 19. století. V tomto období se ale opět ukazuje úsilí o obnovu řádu a řeholního života. Ne všechny snahy byly úspěšné, přesto se řeholní život vrací do Belgie, Francie, Německa atd. Řádovou jednotu se podařilo obnovit díky papežům Piovi IX. a Lvu XIII., který svolal r. 1883 všechny opaty na Generální Kapitulu řádu do Vídně. V čele řádu stanul strahovský opat Zikmund Starý. Pro premonstráty v Čechách a na Moravě znamenalo období konce 19. století a první pol. 20. století přes dílčí problémy dobu rozvoje. Řeholníkům se podařilo přečkat druhou světovou válku (někteří z nich byli uvězněni a zahynuli v koncentračních táborech), daleko horší hrozbu však představoval komunistický režim.

V r. 1950 byly všechny mužské řehole v tehdejším Československu násilně rozehnány, řada premonstrátů byla nespravedlivě odsouzena ve vykonstruovaných procesech. Strahovský opat Bohuslav Jarolímek v komunistickém vězení zemřel. Jednotlivé komunity pokračovaly více či méně úspěšně ve své činnosti v ilegalitě, takže se po r. 1989 mohly vrátit do svých klášterů a začít s obnovou řádového života.

Lze říct, že premonstrátský životní styl procházel v dějinách obměnami, přesto vidíme, že si zachoval určité neměnné principy. K nim patří dodržování Augustinovy řehole, společný život v klášteře, chórová modlitba. Dále pak působení mimo kláštery, ať už ve farnostech, školách či na univerzitách. Dále rozvoj kulturně-duchovního dědictví. A také misie.

Dnes se u nás navazuje na tuto jistě bohatou tradici. O životaschopnosti řádu svědčí mimo jiné právě misie, které se nacházejí v Africe (Kongo, Jihoafrická republika), v Jižní Americe (Brazílie, Peru, Chile), dále v Indii a Austrálii. Misie jsou podporovány kláštery z Evropy a Severní Ameriky. Řád měl k 31.12.2005, 1356 mužských členů v 37 samostatných kanoniích a 374 řeholnic. Je zastoupen na všech pěti kontinentech: v Evropě, Africe, Severní a Jižní Americe, Asii a Austrálii. Premonstráti žijí a pracují ve 23 státech světa, ve 12 v Evropě, 4 v Africe, 2 v Severní Americe, 3 v Jižní Americe, 1 v Asii a 1 v Austrálii. Šest bratří slouží obecné církvi v Brazílii, Indii, Vatikánu a v ČR jako biskupové (z toho dva arcibiskupové-metropolitové). Procentuální podíl Indů v rámci premonstrátského řádu je asi 20%, podíl Brazilců a Chilanů je asi 10%, frankofonní podíl (včetně afrického Konga) je asi 15%. Anglofonní podíl (bez Indie) je asi 18%.

V ČR jsou v současnosti 4 mužské kanonie (Strahov, Teplá, Želiv, Nová Říše), jeden ženský klášter (Doksany), jedna ženská kongregace Svatý Kopeček u Olomouce) a několik dalších komunit, které spadají pod své mateřské kanonie. V naší vlasti působí kolem 130 premonstrátů. Strahovská kanonie má dnes (r. 2017) 65 členů, přímo na Strahově žije 8 bratří. Většina působí ve farnostech v ČR, ale i na Slovensku. K strahovské kanonii patří také 2 závislé domy: Milevsko a Holíč (Slovensko), duchovní správa je vykonávána také v ženském kontemplativním premonstrátském klášteře v Doksanech.

Podle slov současného generálního opata, náš řád není centrální a nemá také žádnou společnou strategii do budoucna. Nezaměstnávají nás otázky, jak chceme řád v budoucnu šířit či na co musíme klást strategický důraz. Každý dům plánuje za sebe. Právě jako decentralizovaný řád jsme odkázáni na různé formy kooperace a společné práce, na velkorysou vzájemnou pomoc personálního a finančního druhu.