Svátost smíření

Zpověď, dnes nazývaná svátost smíření je svátostí uzdravení lidské duše. Křtem člověk dostal sice nový život v Kristu, ale tento nový život může být oslaben, nebo dokonce ztracen hříchem. Svátost smíření spolu se svátostí pomazání nemocných patří ke svátostem uzdravování. Lidský život je křehký a lidská přirozenost slabá, nakloněná k hříchu. Proto se celý život musíme odvracet od zlého a obracet k Bohu. V této svátosti vyjadřujeme lítost a pokání za své hříchy, vyznáváme se z nich před knězem a přijímáme jeho prostřednictvím Boží odpuštění. Smiřujeme se s Bohem, svými bližními i se sebou samým, abychom nalezli správný pokoj. Tato svátost může probíhat jak „klasickou formou“ kdy kajícník klečí ve zpovědnici a kněz neví, kdo se mu zpovídá, tak formou rozhovoru ve zpovědní místnosti.

ZPOVĚDNÍ TAJEMSTVÍ

Při svátosti smíření se vyznáváme ze svých hříchů Bohu prostřednictvím kněze. Toto vyznání usnadňuje naše smíření. Alespoň jednou za rok tak máme vyznat své smrtelné hříchy, tj. hříchy, které vedou k duchovní smrti člověka, k zpřetrhání jeho svazku k Bohu. Doporučuje se ovšem častější přistupování k této svátosti, aby nás někdo duchovně vedl, abychom se dokázali zbavovat i všedních hříchů, správně vychovávali své svědomí podle Desatera božích přikázání, abychom bojovali proti nezřízeným náklonnostem. Každý kněz je zavázán zachovávat naprosté mlčení o hříších, které mu vyznali kajícníci. Toto tajemství nepřipouští výjimky. Zpovědník není pánem, ale služebníkem Božího odpuštění, neodsuzuje člověka a v běžném životě ani sám nesmí s kajícníkem spojovat hříchy, které mu vyznal.

PŘÍPRAVA A POKÁNÍ

Kajícník, který vyzná své hříchy knězi, musí v zájmu spravedlnosti usilovat o nápravu toho, čím ublížil bližním (vrátit ukradené věci), ale musí i napravit vlastní viny tím, že vykoná něco navíc –„odpyká“, „zadostučiní“ – to se nazývá pokání. Rozhřešení kněze odstraňuje hřích, pokání se snaží napravit viny. Toto pokání ukládá zpovědník, se zřetelem na osobní situaci kajícníka – jde o modlitbu, almužnu, službu bližnímu, přijetí kříže, který člověk musí nést apod. Jako pomůcku při přípravě na svátost smíření je možné použít některé texty Písma, nebo zpovědní zrcadlo. Před vyznáním hříchů člověk zpytuje svědomí, aby mohl přijmout Boží odpuštění, rozhřešení, které kněz zprostředkuje. Kajícník musí projevit lítost nad svými hříchy, špatnými skutky. Lítost není emocionální záležitost, ale bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojené s předsevzetím v budoucnu nehřešit. Správně chápaná praxe odpustků, jak je stanovuje církev při různých příležitostech znamená vědomí, že hřích nás zbavuje společenství s Bohem a tím nemůžeme dosáhnout věčného života. Odpuštění hříchů ve svátosti smíření přináší obnovení společenství s Bohem a prominutí věčných trestů za hřích, ale časné tresty – tedy trpělivé snášení zkoušek a utrpení na zemi a očišťování po smrti – zůstávají. Jestliže splníme určité podmínky, dosáhneme odpustky i odpuštění těchto časných trestů za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny např. i zesnulým, když je svým způsobem „věnujeme, darujeme“ těm, kdo potřebují naši pomoc a solidaritu při očišťování v očistci.

V naší farnosti je příležitost ke svátosti smíření cca. půl hodiny před každou mší svatou (mimo hlavní mše svaté o Vánocích a Velikonocích, kdy se kněz potřebuje připravit s asistencií k liturgii). Kněz je obvykle přítomen ve zpovědnici v zadní části kostela nebo v sakristii. Po předchozí domluvě s knězem, můžete svátost pokání přijmout i v jiný den či hodinu.