Svátost křtu

Křest je první a základní ze sedmi tzv. svátostí. Díky jim se rodí křesťanův život z víry, vzrůstá, dostává se mu daru uzdravení a poslání. Tyto svátosti se podobají úsekům přirozeného života člověka. (Křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství, manželství). Křest patří ke svátostem uvedení do křesťanského života spolu s biřmováním a eucharistií. Otevírá bránu k ostatním svátostem, protože křtem se stává člověk součástí církve. Připomíná svou symbolikou pohroužením, ponořením do vody pohřbení člověka do Kristovy smrti a povstání s ním jakožto nové stvoření, proto se nazývá i znovuzrozením. Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se cosi zásadního mění. O důležitosti křtu svědčí i to, že jej může udělovat každý – v nouzovém případě i nepokřtěný, má-li správný úmysl a použije-li trinitární formuli- ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého.

PŘÍPRAVA NA KŘEST

V katolické církvi je možné křtít jak děti, tak dospělé podle staré tradice, kdy se křtily celé rodiny. Křtem jsou člověku odpuštěny hříchy, v případě dítěte jde o obmytí z dědičného neboli prvotního hříchu, který si každý nese od časů Adama a Evy svým zrozením na svět. U těch, kdo jsou pokřtěni, se vyžaduje víra – v případě dětí se tedy musí křtít „na víru“ rodičů a kmotrů. Z toho plyne i jejich duchovní příprava, kterou musí absolvovat – nejlépe u kněze v místě trvalého bydliště. Kněz v této přípravě poučí rodiče dítěte o jejich odpovědnosti a závazcích při výchově. Proto je dobré v první řadě navázat kontakt s knězem tam, kde člověk bydlí a zjistit další potřebné náležitosti. Křtu dospělých, který bývá obvykle na Velikonoce, předchází delší příprava, než křtu dětí. Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je zpravidla třeba donést rodný list křtěného, případně oddací list rodičů a jejich křestní listy, jména a adresy kmotrů, a případně také jejich křestní listy. Děti svobodných rodičů je možné pokřtít, musejí být ale splněny ostatní podmínky pro křest.

KMOTŘI A DALŠÍ NÁLEŽITOSTI

Při křtu dítěte i dospělého jsou důležití kmotři, tedy lidé, kteří sami aktivně svou víru žijí. Musí byt křesťansky dospělí, tedy musí přijmout svátost biřmování, aby o své víře vydávali svědectví a dokázali rodiče zastoupit v duchovním vedení dítěte ke Kristu a křesťanským hodnotám.  Proto mají být i přibližně ve věku rodičů.  Při křtu se předávají i vhodné symboly, které si opatří rodiče – svíčka, rouška. Křtít by se mělo nejlépe při mši svaté, pokud možno nedělní, protože nově pokřtěný je novým členem církve. Tato náležitost k církvi je nezrušitelná, mezi lidmi se tak vytváří poutu duchovního bratrství a sesterství. Podle dohody s knězem se dá křtít i mimo mši svatou (zdraví dítěte apod.). Formulář křestního listu dodá kněz, který křest provede; křestní svíčku, roušku a případně i ozdobný formulář křestního listu je možné pořídit v prodejnách s liturgickými potřebami.

ZÁVAZEK KŘESŤANSKÉ VÝCHOVY

Křtem na sebe rodiče a kmotři berou závazek křesťanské výchovy. V případě, že některý z rodičů je nepokřtěný, předpokládá se, že s touto výchovou bude alespoň srozuměný, nebude jí bránit. Křest s sebou nese nejen odpovědnost a povinnosti, ale také práva, např. přijímat další svátosti. Křtem člověk přestává „patřit sám sobě“, je povolán ke službě ve společenství církve a k tomu, aby s ostatními jednal s láskou a úctou. I jméno, či jména, které rodiče dítěti vyberou se může stát vhodným symbolem pro životní cestu. Pod vedením rodičů, kmotrů a dalších blízkých pak člověk roste ve víře, získává znalosti o Bohu, Kristu, evangeliu, Bibli a Desateru, aby nakonec mohl vstoupit do věčné blaženosti života s Bohem.