Postupně během letošního roku se zrodila myšlenka společných výletů, které by byly určeny pro rodiče a děti navštěvující výuku náboženství ve farnosti a pro sourozence těchto dětí. Smyslem je, abychom se lépe poznali a společně jako rodiny prožili i nějaké hezké chvíle mimo vlastní farnost a kostel. Více viz Pozvánka k výletu ze stránek farnosti.

A tak v sobotu 22. října 2022 po ránu jsme se vydali na Vysočinu, abychom se na 10 hodinu, na kdy byl naplánovaný sraz tzn. příjezd auty všech těch, kteří se chtěli nebo mohli účastnit, všichni postupně sešli v Jihlavě před kostelem sv. Jakuba.

Po zaparkování aut a vyzvednutí klíčů na místní premonstrátské faře, po krátké prohlídce pokladny, kde si běžní návštěvníci mohou objednat prohlídkové trasy (my ale máme prohlídku soukromou), jsme hned začali stoupat severní věží do výšek tamního kostela zasvěceného sv. Jakubovi Většímu, apoštolu, který byl popraven v Jeruzalémě v letech 43-44. Jihlavský kostel se začal stavět po roce 1240 a byl posvěcen v roce 1257. Hned v prvních patrech věže je nainstalovaná expozice s informačními panely z proběhlé opravy unikátního krovu a střechy kostela, která probíhala v letech 2017 až 2019. Je zde k vidění i skutečná původní i nová krytina v několika odstínech zelené a hnědé, ke srovnání. Po dalším stoupání věží přicházíme k vitríně s ukázkou některých nálezů a zajímavostí původní střechy a zastavujeme se u infopanelu, kde nacházíme mj. technický výkres z rekonstrukce krovu.

Zde již odemykáme staré plechové dveře a vstupujeme nejdříve do prostoru mezivěží, odkud po rozsvícení jednotlivých částí krovu jsme uchváceni jeho velikostí. Jeho nejstarší části pocházejí z období kolem roku 1539. Prohlídka krovu po nainstalovaných lávkách jen umocňuje dojem z mohutnosti pětipatrového krovu nad síňovým trojlodím a třípatrového nad presbytářem. Zastavujeme se také u několika detailů, kde obdivujeme i pečlivou práci mistrů tesařů. Sestoupili jsme zde i do některých jinak pro turisty nepřístupných částí.

Z mezivěží ještě navštěvujeme další zatím zcela nepřístupné místo obvyklých prohlídek, jižní věž kostela se zvonem Zuzana, odlitým v roce 1563, který je svou váhou přes 7 tun a výškou přes 1,8 m skutečně impozantní zajímavostí.

Pak se vracíme opět do severní věže a stoupáme dále a výše a patra i schody přibývají. Zastavujeme se u další vitríny a u zajímavých předmětů v ni. Čeká nás poslední strmé schodiště a jsme ve vrchním patře věže, v úrovni vnějšího vyhlídkového ochozu. Dříve než na něj vstoupíme však ještě vystoupáme do skutečně nejvyššího patra, odkud přes okna můžeme tušit co nás čeká, když otevřeme dveře a vstoupíme na ochoz.

A tak otevíráme a vstupujeme. Výška 55 m i výhled do všech světových stran člověka podvědomě nutí se držet zábradlí. Naštěstí celý ochoz je v půdorysu zdiva věže a tak se cítíme přeci jenom bezpečněji. Kocháme se nejenom pohledy do blízka na město a do dáli, ale i na majestátní střechu kostela, kterou pokrývá kolem 85 tisíc barevných glazovaných tašek v šesti odstínech. Až nyní si naplno uvědomujeme její velikost. Proti nám stojí také, o něco nižší, jižní věž kostela. I když nám dopoledne počasí úplně nepřeje, je jemně deštivo, přece se nám otvírají úchvatné rozhledy… Fotíme, sestupujeme dolů, obdivujeme ještě hodinový stroj a další technické zajímavosti věže.

Opět na zemi pak již vstupujeme do interiérů gotické stavby, kterou si důkladně prohlížíme opět s výkladem a zastavujeme se u všech zajímavých míst. Z kostela vstupujeme ještě do barokní kaple Panny Marie Bolestné, posvěcené v roce 1703 a pozvedáme oči ke krásné gotické Pietě, zobrazení bolestné Matky s mrtvým tělem Syna, jež pochází z doby kolem r 1330 a je ze dvou druhů dřeva. Kaple byla v minulosti cílem mnoha poutníků a dnes se tuto tradici snaží premonstráti obnovit.

Ale to už se přiblížil čas oběda a tak z Jakubského náměstí pokračujeme procházkou a prohlídkou hlavního náměstí, kterou kazí budova bývalého Prioru uprostřed, do přilehlých uliček a v jedné z nich, nenápadným vchodem vcházíme do restaurace, kde již máme zamluvená místa ke společnému obědu, jež je součástí našeho společného výletu. Především ti mladší z nás, se již na jídlo těší asi nejvíce :-). Vybíráme z jídelníčku, posilňujeme se, děti se v mezičase kochají jezírkem a rybami, jenž v něm plavou. Mezitím venku slabý déšť zcela ustal a dokonce prosvítá slunce.

Směřujeme tedy již jinými ulicemi k dalšímu kostelu, sv. Ignáci, kdysi součásti přilehlé koleje a dnes patřící k farnosti. Na střeše a fasádě probíhají opravy, ale našim cílem je interiér jednolodní stavby a malá kaple, která ukrývá další gotickou Pietu, tentokrát opukovou, z doby kolem roku 1400. Obdivujeme detaily zpracování, jako slzy, žíly, oči atd. Pak ale, i tady, vstupujeme do míst nepřístupných, a to je do podzemí, přes ukrytý vstup, známý jen těm, kdo kostel trochu znají :-). Prohlížíme s baterkami podzemí pod celým kostelem a jeho šesti bočními kaplemi, opět s výkladem jeho historie. U kamenných schodů, které vedou nahoru k poklopu krypty se zastavujeme. Je zvláštní pocit, když poklop vidíme zespodu.

Po návštěvě jinak nepřístupného podzemí si dáváme pauzičku na chvíli v nedaleké cukrárně. Něco sladkého pro děti a kafe pro dospělé padne vhod. Ještě krátká návštěva návštěva premonstrátské fary, setkání s některými premonstráty (P. Marian) a s malou prohlídkou a společným foto na zahradě, kde právě začíná farní jablkobraní, ukončujeme návštěvu Jihlavy.

Odjíždíme výpadovkou na Třebíč, přes Studénky a Puklice, do asi 12 km vzdálené obce Střížov, ke které ale nedojedeme, protože ještě před ní u silnice stojí další naše plánovaná zastávka, místní mlýn. Zde na nás již čeká jeho majitel a mlynář, pan František Křepela. Začíná neskutečně poutavé vyprávění nejdříve o jeho historii a pak spojené s prohlídkou mlýna, kde se děti i dospělí dozvídáme o výrobě mouky a celém procesu asi prakticky všechno. Vzhledem k poutavému a interaktivnímu výkladu pana mlynáře, jeho slova se zájmem poslouchají děti i my dospělí. Je krásné se potkat s člověkem, který miluje svou práci a dělá ji skutečně poctivě. Ke konci prohlídky si zájemci ještě mohou nakoupit místní kvalitní mouku a některé další výrobky. Mlýn Střížov je rodinným podnikem a vyrábí se zde všechny produkty tradičními postupy.

Mezitím se venku již zcela setmělo, přece jenom dny se již zkracují a tak, po rozloučení s mlýnem i mezi sebou navzájem se vydáváme postupně na návraty domů. Z našeho výletu pro děti z výuky náboženství a jejich rodiny na Jihlavsko zůstal pocit dobře prožitého dne se spoustou zajímavých zážitků, ale především radost s možnosti být spolu i jinak než obvykle při bohoslužbách.

Za první společný výlet patří díky především Pánu Bohu. Děkujeme také všem, kdo se výletu účastnili. Zbývá se již těšit na výlet další, který proběhne po Novém roce. Kde to asi bude, je již naplánováno. V této chvíli stačí říct, že to bude rovněž velmi krásné místo, spjaté s premonstráty a do jeho blízkého okolí, s několika dalšími zajímavostmi...

Fotogalerie z výletu: Fotoalbum (použito se souhlasem účastníků.)

Zajímavé linky k výletu: 

• Premonstrátská farnost v Jihlavě
• Prohlídky (interiéry kostela sv. Jakuba a kaple, historické krovy, vyhlídková věž)
• Rodinný Mlýn Střížov